ruske-stroje.cz

50. léta – začátky výroby

V roce 1958 padlo rozhodnutí zahájit výrobu sklápěčů přímo v Saransku. Do té doby se podvozky GAZ-51 vozily z Gorkého do Oděsy (2000 km), kde se montovaly a poté znovu přepravovaly do Povolží, na Ural či Sibiř. Tento postup byl drahý a neefektivní.

Iniciátorem přesunu výroby byl Jevgenij Anisimovič Veselovskij, předseda Mordovské rady národního hospodářství. Rozhodnutí potvrdila usnesení Rady ministrů RSFSR č. 103 (10. 2. 1958) a č. 15 (25. 4. 1958). Díky změně se ročně ušetřilo přes 2 miliony rublů a uvolnilo více než 10 tisíc železničních vozů.

Výrobu dostal na starost Saranský mechanický závod vedený Sergejem Vasiljevičem Kajmanovem. Montáž začala v říjnu 1958 v prostorách rozestavěného závodu Normal (dnes PJSC Saranský přístrojový závod). Ještě do konce roku zde bylo vyrobeno 500 sklápěčů.

Ještě před zahájením stavby vlastních výrobních hal začal Saranský strojní závod organizovat výrobu sklápěčů. Už v dubnu 1958 odjela skupina inženýrů a techniků do Oděsy, kde se seznámili s výrobním procesem, získali technickou dokumentaci, nakoupili potřebné zařízení a uzavřeli smlouvu na dodávku 500 sad dílů pro montáž.

Současně začalo i školení pracovníků – do Oděského automobilového závodu bylo vysláno 200 dělníků, přičemž zvláštní důraz byl kladen na svářeče. Během krátké doby se proškolilo asi 60 lidí, kteří poté nastoupili do nově zřízených dílen.

Klíčovou postavou rozvoje výroby byl ředitel závodu Sergej Vasiljevič Kajmanov. Díky jeho vedení se během necelého roku podařilo vybudovat výrobní zázemí, zajistit a nainstalovat potřebné stroje a zvládnout samotnou výrobu sklápěčů.

Ředitel Kajmanov dokázal prostřednictvím podniků Ministerstva obrany zajistit výrobu velkých lisovacích, montážních a svářecích zařízení. Aktivně se zapojoval do nejtěžších úkolů, rychle nacházel správná rozhodnutí a vedl tým k plnění cílů.

Opíral se o silný kolektiv – stranickou organizaci vedl Alexandr Loginovič Čečkin (později tajemník Mordovského oblastního výboru KSSS). Jejich spolupráce umožnila zvládnout složitou přípravu výroby.

Prvním vedoucím dílny sklápěčů byl Anatolij Alexejevič Guljajev, pod jehož dohledem se smontovalo prvních 500 vozů GAZ-93B. Současně vznikla konstrukční a technologická kancelář vedená mladým inženýrem Leonidem Stepanovičem Terentjevem (později hlavní konstruktér v Neftěkamsku). Koordinaci celé přípravy a výroby měl na starosti Vitalij Vasiljevič Erofejev.

Významně se podíleli také:

• mistr Konstantin Sergejevič Orlov,
• vedoucí dílen Michail Trofimovič Pankratov,
• Valentin Ignaťjevič Perjakov a další pracovníci.

Do roku 1959 bylo pořízeno a instalováno přes 150 nových strojů a vyrobeny stovky tun vlastního zařízení, včetně hlavního montážního a lakovacího dopravníku. Zapojen byl prakticky celý závod.

Výroba se připravila za necelý rok – od října 1958 do února 1959, kdy se rozjela sériová produkce.

Do 1. února 1959 byla dokončena část montážní haly o ploše 3 500 m², i když s velkými nedostatky (bez vytápění, vody, cest). Přesto už 10. února sjelo prvních 15 sklápěčů, do konce měsíce 300 kusů a za celý rok 1959 celkem 8 264 (při plánu 8 000).

60. léta – vznik SAZ a první modely

V roce 1960 se ředitelem stal Viktor Vasiljevič Erofejev. Závod dostal plán 20 000 sklápěčů ročně, což odpovídalo projektované kapacitě. Proto bylo rozhodnuto o vyčlenění výroby do samostatného podniku – závodu na sklápěče v Saransku (SAZ).

Usnesení č. 151 z 11. srpna 1960 stanovilo jeho oficiální založení k 1. srpnu 1960.

Prvním vedením SAZ byli:

• ředitel A.A. Kildišov
• hlavní inženýr G.D. Skvorcov
• kontrola kvality: V.E. Vorobjov
• výrobní a technické oddělení: A.I. Inkin
• hlavní účetní: S.S. Kolmogorov

Hned v roce založení podnik splnil plán 20 000 sklápěčů. Za pouhých 5 měsíců zde vyrobili 10 000 vozů – stejný počet, jaký mechanický závod zvládl za předchozích 7 měsíců. Do konce roku byly dokončeny všechny výrobní haly.

• 1961 – rozjela se výroba návěsů MMZ-584B pro tahače ZIL-164N.
• leden 1962 – závod převeden pod Volžsko-vjatskou radu národního hospodářství.
• červenec 1962 – ředitelem se stal G.D. Skvorcov.
• konec roku 1963 – nový ředitel V.V. Chilkevič (dříve Gorkovský automobilový závod).

• Pod jeho vedením závod plnil plán nepřetržitě 170 měsíců.
• Současně probíhala výstavba bytů, školek, ubytovny a pionýrského tábora.

Model SAZ-2500 (1963–1966)

prosinec 1963 – první série 100 sklápěčů SAZ-2500.

• Podvozek: GAZ-51A
• Určení: přeprava kontejnerů zemědělských strojů (secí stroje, rozmetadla hnojiv, sázecí stroje aj.)
• Funkce: možnost klasického zadního sklápění.
• Výroba: 1963–1966, celkem 4 383 kusů.
• květen 1965 – jubilejní 100 000. sklápěč (modely GAZ-93A, GAZ-93B, SAZ-2500).

Model GAZ-SAZ-53B (1965–1983)

• listopad 1965 – zahájena výroba nového modelu GAZ-SAZ-53B (třístranné vyklápění).
• Vyráběn do 1983 v SAZ i ve Frunzenském automobilovém závodě.
• Roční produkce: až 60 000 kusů.
• 1966 – získal Zlatou medaili na mezinárodní výstavě v Moskvě.

Další vývoj

• 1965 – ukončena výroba přívěsů MMZ-584B a také SAZ-2500 (uvolnění kapacity pro GAZ-SAZ-53B)
• 1968 – vyrobeny prototypy třínápravového sklápěče GAZ-SAZ-33B (33-02) na podvozku GAZ-33.
• listopad 1968 – závod získal diplom II. stupně VDNCh SSSR za vývoj a výrobu GAZ-SAZ-53B.
• 15 zaměstnanců oceněno medailemi.
• Téhož roku vznikl nový model SAZ-3502 (nosnost 3,2 t), výroba ale převedena do Frunzenského automobilového závodu.
• 1969 – Frunzenský závod obdržel diplom I. stupně VDNCh za projekt SAZ-3502, hlavní konstruktér Leonid Stepanovič Terentjev získal zlatou medaili.

70. léta – masová výroba

Poptávka po moderních sklápěčích GAZ-SAZ-53B převyšovala možnosti výroby. Proto bylo 29. září 1967 rozhodnuto o rekonstrukci SAZ s cílem dosáhnout kapacity 50 tisíc vozů ročně.

• 1971 – začala výstavba nové haly č. 2 o ploše 70 000 m².
• 1974 – dokončení haly.
• únor 1975 – zavedeny nové modely SAZ-3503 a SAZ-3504 (podvozek GAZ-52-02)
• Do roku 1983 se jich vyrobilo 138 164 kusů.

Jubilejní půlmiliontý vůz

• 25. listopadu 1978 – sjel z linky 500 000. vůz, model GAZ-SAZ-53B.

Ředitelé

• L.I. Boriskin – ředitel od srpna 1976, hlavní inženýr A.P. Kuzmin. Projekt rekonstrukce byl upraven na kapacitu 43 tisíc sklápěčů ročně.

80. léta – nové projekty a výroba

• 1979 – závod rozdělen na dva podniky:

• Saranský závod sklápěčů (SAZ)
• Saranský závod technologických zařízení
• Ředitelem SAZ se stal G.A. Guskov, který zavedl mechanizované montážní a svařovací linky.

• 1980 – SAZ oslavil 20 let existence.

• Umístil se na 3. místě mezi podniky Ministerstva automobilového průmyslu SSSR.
• Zapsán na republikánskou čestnou tabuli.
• Otevřen pionýrský tábor „Šarlatové plachty“ u řeky Sivin.

• 1981 – z iniciativy mistra V.A. Muchina byla postavena budova pro výrobu spotřebního zboží (nábytek: stoličky, kuchyňské soupravy).

Silniční vlak GAZ-6008

• podzim 1983 – Rada ministrů SSSR rozhodla o výstavbě nové haly (70 000 m²) pro výrobu 60 tisíc silničních vlaků GAZ-6008 ročně.
• prosinec 1983 – státní komise schválila zavedení tohoto vozidla:

• tahač GAZ-SAZ-4509
• přívěs GKB-8536

Model GAZ-SAZ-3507

• leden 1984 – začala výroba nového sklápěče GAZ-SAZ-3507 (nosnost vyšší o 0,5 t oproti GAZ-SAZ-53B).
• Za jeho vývoj a zavedení byli oceněni: M.A. Kornilov, A.D. Averjanov, G.A. Bolšakov, V.B. Til’tin.

Problémy s GAZ

Závod se stal součástí výrobního sdružení Gorkého automobilového závodu (PO GAZ), avšak očekávané výsledky se nedostavily kvůli problémům GAZ s novým podvozkem s dieselovým motorem.

• 1986 – investiční výstavba mechanicko-montážní haly byla zastavena.

Zlepšení kvality

• 1987 – zavedena státní přijímací kontrola (vedl D.I. Satunkin), což zlepšilo kvalitu výrobků.

Nová linie přívěsů

• 1989 – začala sériová výroba přívěsu SAZ-8122 „Včela“ (Bee) pro osobní automobily.
• Hmotnost: 325 kg.
• Otevřela se tím nová výrobní linie přívěsů pro osobní i nákladní vozy.

90. léta – krize a přechod k akciové společnosti

• 1990 – závod vyrobil 38 555 sklápěčů, z toho 13 279 kusů nového modelu GAZ-SAZ-3507-01 (podvozek GAZ-33072) a také prvních 5 kusů GAZ-SAZ-4509.

Na začátku 90. let se závod potýkal s nedostatkem financí, nedokončenými stavbami a problémem odbytu – hlavní odběratel (zemědělství) byl v krizi.

• 1991 – pracovníci závodu získali poslední sovětská ocenění.
• srpen 1992 – z linky sjel miliontý sklápěč.
• Závod přeměněn na akciovou společnost AOOT SAZ.
• Ředitel: G.A. Guskov.
• Produkce: 33 128 sklápěčů, včetně modelu s pohonem 4×4 GAZ-SAZ-3511.
• Tento model byl ale v roce 1994 ukončen kvůli nevhodné konstrukci a vysokým nákladům.

Nové modely po roce 1995

• 1995 – objevily se nové typy:
  • GAZ-SAZ-3512 „GAZelle“
  • UAZ-SAZ-2923
  • GAZ-SAZ-4977
  • jeřáby GAZ-SAZ-3918

• 1996 – generálním ředitelem se stal A.P. Malaškin, který zahájil restrukturalizaci a rozšíření sortimentu.
• Produkce ale prudce klesala – v roce 1997 bylo vyrobeno jen 306 sklápěčů.
• konec 90. let – závod se začal zaměřovat i na náhradní díly a zemědělské stroje (shrnovače, sekačky, brány).

Lesní a nové speciální vozy

• 1998 – vznikla série 95 lesních vozidel LPA-6.
• 1999 – nový sklápěč GAZ-SAZ-2504.

2000–2010: vstup do RusPromAvto a skupiny GAZ

• 2001 – SAZ vstoupil do holdingu RusPromAvto, čímž získal přístup k distribuční síti a stabilnější výrobu.
• Od 2003 – výroba přívěsů a sklápěčů na nových podvozcích (GAZelle Next, GAZon Next).
• 2005 – závod se stal součástí skupiny GAZ.
• Vznikl první popelářský vůz GAZ-SAZ-3901-10.
• Rozběhly se práce na novém výrobním systému.
• Produkce: 1 977 sklápěčů a 2 931 přívěsů.
• 2006 – zaveden systém kvality ISO 9001.
• Od 2007 – výrazné rozšíření výroby přívěsů i nástaveb.
• 2008 – rekordní výsledky výroby.
• 2009 – světová hospodářská krize způsobila prudký propad: vyrobeno pouze 719 sklápěčů.
• 2010 – při příležitosti 50. výročí závodu začala reorganizace, výroba sklápěčů byla přesouvána do Nižního Novgorodu.

2011 – současnost

• 2011 – po zásahu vedení Mordovie byl závod převeden pod správu Ruské korporace dopravního strojírenství (RKTM).
• 2012–2013 – SAZ se vrátil zpět pod skupinu GAZ.
• Vznikly nové modely na podvozku GAZelle Next.
• Výroba komunální techniky: odsávací vozy, popelářské vozy, odtahovky, cisterny.
• 2015–2017 – rozšíření sortimentu o speciální techniku:
  • sklápěče s jeřábem
  • hákové nakladače
  • exportní série pro Afriku a Madagaskar

• 2018 – zapojení do výroby komponentů pro železniční vozy.
• Výroba se dočasně zvýšila nad 2 mld. rublů (2019).

• 2020 – výroba speciální komunální techniky pro Afriku (150 popelářských vozů).

• Rozšíření produkce nových typů sklápěčů na podvozcích:
  • Sadko Next
  • GAZon Next
  • Valdai Next

Současná specializace

• Výroba sklápěcích vozů, nástaveb a přívěsů pro nákladní vozy
• Výroba autobusů pro městskou a příměstskou dopravu
• Speciální vozidla – sanitní vozy, mobilní dílny, komunální technika
• Lehké užitkové vozy – v omezené míře

Nabídka dnes

• více než 30 modelů sklápěčů, popelářských a komunálních vozů na podvozcích GAZ
• více než 15 modelů přívěsů pro osobní i nákladní automobily